Esej

Za deset let

Za deset let budu asi pracovat v továrně, nebo farmě. Budu dělat takovou tu práci, co zabere hodně času a nikdy za ní nejde vidět výsledek. Ale je potřeba udělat. Měla bych přesně stanovené, co musím za den odpracovat a byla by to převážně manuální práce. A byl by tam takovej šéf, co se objeví vždycky, když zrovna uděláte něco špatně a tak se mu ne a nemůžete zavděčit.

Po práci bych neměla tolik volného času, tak bych si užívala každé chvíle strávené v lese. Navečer tam budu chodit poslouchat ptáky, a taky číst a kreslit.

Každopádně si tou prací dokážu vydělat na nájem, budu s tím chvíli bojovat, ale časem se dokážu postarat sama o sebe. A vůbec by mi to prospělo, protože když mám málo času, dokážu ho nejlíp využít.

Občas si pozvu do vlastního bytu známé, nebo budu ubytovávat cestovatele.

Mimo to, budu pracovat i na nějakých projektech. A když se pak sejdeme dva, co nám to půjde dobře, tak se do toho pustíme víc.

Možná si založíme ateliér. A sídlit budeme v bývalé stodole, která má obrovská dřevěná vrata. Když budu trénovat kresbu víc a ustálím si do té doby vlastní styl, mohla bych pro někoho kreslit varianty designu, dispozice, nebo kostýmy. Ještě nevím. Myslím, že mi jde vymýšlet ty varianty a dělat je co nejelegantnější. Baví mě hladat tvář toho, co vymýšlím. Všední nevšedním. Ale asi k práci potom potřebuju někoho, kdo mi dá pocit, že je to potřeba. V práci i v životě. Můžu potom dělat cokoliv.

Vlastně mě naplňuje, když moje práce vede k něčemu dobrému. Je 

to krásný pocit být o něčem přesvědčený. A ještě krásnější je mít někoho, s kým to prožít. Kdekoli budu za deset let, chci dělat co je v ten okamžik správné.